Vlastní auto se mi nevyplatí

Někteří z vás, co pamatují reálný socialismus, si možná ještě dokážou vybavit situaci, kdy bylo vlastnictví automobilu považováno za luxus. V šedesátých letech minulého století byl natolik řídký silniční provoz, že se některým dětem vyplatilo posadit se k hlavní silnici a zapisovat si projíždějící automobily do poznámkového sešitu. Napočítali jich za hodinu sotva deset.

Dnes byste na stejném místě napočítali za hodinu někdy i tisícovku vozidel a vlastnictví automobilu nikdo nepovažuje za něco výjimečného a limitujícího. Přesto se najdou lidé, co osobní vlastnictví automobilu odmítají z ryze praktických důvodů. Zkrátka se jim auto doma nevyplatí. A není to nic výjimečného, a dokonce ani v Praze, kde si za průměrný plat našetříte na vůz v solidním technickém stavu za pár měsíců.

Kupříkladu mladý muž, co pracuje nedaleko svého bydliště a dojíždí do zaměstnání dvě stanice metrem, stráví většinu času v práci, na zpáteční cestě si nakoupí nebo nákup nechá dovézt přepravní službou, a ve volném čase se pohybuje po Praze hromadnou dopravou, případně projíždí pražskými přírodními parky na kole. Některé volné víkendy pobývá v Praze a někdy z Prahy vycestuje na výlet nebo na dovolenou pronajatým vozem z autopůjčovny.

Když si propočítáte náklady na občasný pronájem vozu, řekněme dvakrát do měsíce na víkend a na čtrnáctidenní dovolenkový pobyt, a porovnáte je se skutečnými náklady souvisejícími s vlastnictvím vozidla, budete se pohybovat ve velmi rozdílných číslech. Mít vlastní auto znamená platit STK, povinné ručení, dálniční známky, výměnu pneumatik, provozní kapaliny a případné náhradní díly, nemluvě o pořizovací ceně auta a platbách za parkování. S pronájmem vozu vám také odpadnou veškeré starosti o jeho technický stav, nemusíte sledovat žádné servisní intervaly a nestresujete se kvůli případným technickým závadám. Pronajatá vozidla jsou v perfektním technickém stavu, a kdyby přece jen došlo k technickým potížím, máte k dispozici asistenční službu.